|

Žaloba na Klausova utajeného mluvčího

Adam B. Bartoš je na „síti“ poměrně dobře znám, především svým “pravdoláskovým seznamem“, který měl upozornit a označit určitou skupinu lidí, které jsou svými názory a idejemi “nesmírně vzdáleny” Václavu Klausovi a A.B.Bartošovi. Václav Klaus běžně nechává tomuto rigidnímu “křesťanskému národovci” uveřejňovat články na svém oficiálním webu.

Jeho poslední výtvor tam sice zatím není, avšak již se rozeběhl jako nevyžádaný spam do schránek stovek uživatelů internetu.

Ondřej Liška ze strany zelených však touto pozorností nebyl příliš nadšen a podal na “novináře” trestní oznámení:

Vážená paní, vážený pane,
podávám tímto trestní oznámení na pana Adama Bartoše, neboť jsem přesvědčen, že spáchal trestný čin šíření nenávisti vůči skupině obyvatel pro jejich původ.
Dne 13. února 2012 mi zaslal do mého emailu článek, který souběžně publikoval na internetu a který dle mého soudu obsahuje explicitní nenávistné formulace vůči jednotlivým osobám i skupinám lidí kvůli jejich židovskému původu.
Text antisemitismem přímo přetéká, obsahuje mimo jiné také formulaci, jejímž logickým významem je, že Židé kradou více než jiné národy.
Cituji:
„Židovská propaganda se nám snaží vsugerovat, že jsme jeden z nejhorších národů, kde je zlodějem každý druhý, ne-li úplně každý. Zrovna od Židů taková kritika ale sedne…“
Jsem přesvědčen, že tento text je hluboce antisemitský, rasistický a nenávistný. Text včetně originálního emailu od pana Bartoše přikládám níže.
Přeji si být informován o tom, jak bylo moje oznámení vyřízeno.
Děkuji a zůstávám s pozdravem,
Ondřej Liška
Začátek přeposílané zprávy:
Od: <a.b.bartos@centrum.cz>
Předmět: KRAUS raus!
Komu: Ondrej Liska
Odkaz: http://abbartos.wordpress.com/2012/02/11/kraus/

Obrázek o textu si asi čtenář udělá sám.  Otázkou zůstává, co je ten mohutný impuls nenávisti, který se v ABB zvedá. Jedná se o temnou a odvrácenou tvář něčeho, co dříme v každém z nás?

Adam B. Bartoš ve svém článku pomáhá na svět jakési podivné zlobě, kterou jsem nestačil pochopit za celý svůj život. Mohu pochopit strach z Romů, pokud mne někdy v minulosti nějaký napadl nebo okradl. Je to přirozená obranná reakce, která zajišťuje naše přežití.

Nenávist proti Židům, Němcům, Slovákům nebo Švédům mi však zůstává utajena.

Sám jsem se za celé půlstoletí, co jsem na tomto světě, nesetkal s nějakým příkořím od osoby židovské národnosti. Asi bych takového člověka ani nepoznal.

Mne osobně nikdy nenapadlo, rozlišovat lidi podle jejich genetického původu. Je však možné, že určití lidé, věří v takovou budoucnost, kdy budeme mít taková práva, jaká budou vyplývat z našeho genetického kódu.

Ano, už to tu jednou bylo. Ovšem v té době to bylo velmi komplikované. Samé papíry a matriky…

Věřím, že v dnešní době, plné technických vymožeností bude možné toto rozlišení provádět online. Přístroj, který okamžitě vyhodnotí, máte – li nějaká práva, nebo ne.

Vídím spokojeného A.B.Bartoše, možná mnoho dalších. Zatím jich snad není většina.

Text Bartošova panfletu:

KRAUS
Dlouho jsem přemýšlel, jakými adjektivy popsat časopis KRAUS, jehož druhé číslo jsem si před pár dny prolistoval. Věren zásadě “poznej svého nepřítele” jsem se rozhodl si jedno číslo na ukázku zakoupit, abych se přesvědčil, jaký že to druh propagandy se na nás valí z novinových stánků.
Slovo “pravdoláskařský” je bez diskuze. Čím více jsem ale časopis procházel, tím více se ve mně umocňoval pocit, že docela výstižně by se dal časopis nazvat i jako “židovský”. A konečně také jako “podvracečský”.
Což spolu vše ostatně úzce souvisí.
KRAUS pravdoláskařský
Je skoro nuda se zastavovat u tohoto tématu. V KRAUSovi je pravdolásky tolik, že na vás doslova stříká z každé stránky. Pravdoláskařský sliz. Pravdoláskařský hnus. Ostřílení pravdoláskařští harcovníci. Věční petenti. Osvědčená pravdoláskařská témata. Trapná pravdoláskařská klišé. O tom, že všichni krademe. O korupci. O zlodějinách. O čecháčkovství. O tom, že jsme (duchem) malý národ. Rozhovory s předními pravdoláskaři. Pseudokatolík Halík. Ekonom Sedláček. Kocábova manželka. Útoky na Klause. Otevřený dopis Klausovi. Sranda z Klause. Kritika Hradu.
Pravdoláskaři také tento časopis tvoří – v redakci najdeme spisovatele Jaroslava Rudiše (který nechybí mezi věčnými petenty), Radima Špačka (syna Havlova tajemníka Ladislava Špačka), teplého fotografa Roberta Vana a proněmecky tvořícího režiséra Davida Vondráčka (autora dokumentů Zabíjení po česku nebo Řekni, kde ti mrtví jsou). Posledně jmenovaní souvisí s tím rozvracečským potenciálem, o kterém se ještě zmíním. Oba rozvrací morálku – ten jeden oplzlými fotografiemi, ten druhý kolaborantskými a sebemrskačskými texty za peníze Němců.


KRAUS židovský
Ne že by ostatní tisk a vůbec mediální svět převážně židovským nebyl, to on je a víme to všichni (jen se o tom nesmí mluvit). Ale v případě časopis KRAUS jako by šla veškerá opatrnost jeho autorů a sponzorů stranou. Je to časopis exkluzivně židovský. Provokativně židovský. Ostentativně své židovství dávající na odiv.
Kromě druhého čísla, které jsem si pořídil, jsem první i třetí (poslední vydané) číslo prolistoval a mohu tak říci, že se nejedná jen o dojem vzešlý z letmého nahlédnutí. Postavu samotného Jana Krause, na kterém časopis stojí, nyní ponechme stranou. Ale co je velký rozhovor s expremiérem Janem Fischerem v prvním čísle, stejně jako propagace jeho syna ve třetím čísle? (mám dojem, že časopis má zároveň Fischerovi pomoci v případné předvolební prezidentské kampani). Rozhovor s Halíkem, s Geislerovic děvčaty, anketa, kde najdete výhradně židovskou inteletuální elitu, články Benjamina Kurase a další.
Mediální svět je ovládán židovským vlivem, o tom není sporu. Týká se tot téměř každého titulu. Co je ale potom časopis KRAUS? Jakýsi extrakt této židovské žurnalistiky a židovské propagandy, odpovídám si. Obsahuje veškeré triky a fígle, které známe z běžných médií, zde ale v jaksi koncentrované formě, nahuštěné, pohledově přiznané, až provokativní. Jeho poslání by se dalo shrnout do pár slov: Řekneme vám, co si o vašem ubohém čecháčkovském národě myslíme…
KRAUS rozvracečský
Židovské tiskoviny (určené pro gójímy) většinou ani jiný účel nemají. Ať už jde o deníky zabývající se politikou, časopisy pro teenagery či společenské magazíny pro střední třídu, snaží se nám vnutit úpadkový a neosobní životní styl, jednotvárnou uniformitu, levicový pohled na svět, pouze schválený okruh témat a myšlenek, kterými je možno se zabývat, návody na to, jak bychom měli žít, čím bychom se měli bavit, co bychom si měli myslet. Tomu, co považujeme za vskutku hodnotné, se naopak vysmívají.
Židovské tiskoviny neměly nikdy jiný účel, než mystifikovat, zamlčovat, vést propagandu, dělat si legraci z křesťanských hodnot, z národa, útočit na lidské pudy, narušovat morálku, preferovat zvrácenosti a úchylnosti, propagovat revoluci, usilovat o rozvrat, o změnu režimu. To vše najdeme i v KRAUSovi. Pornografie, texty o transsexuálech a jiných deviantech a oslavu tohoto životního stylu jako něčeho přirozeného. Útoky na vše, co má něco společného s národem – od národní povahy Čechů (všichni jsme zloději, barbaři a zaostalci) přes národní symboly (česká vlajka v ženském klínu, ba – co hůře – v klínu odpudivě tlusté černošky) až p o současnou politickou reprezentaci. Zesměšňování křesťanských symbolů a vůbec křesťanství jako takového.
A jak se kombinace těchto tří přívlastků projevuje v praxi?
Podívejme se například na druhé číslo časopisu.
KRAUS č. 2 nám nabízí nepřeberné množství pravdoláskařské tématiky, vlezlé židovské sebeprezentace a sprostých útoků na vše, co jen trochu souvisí s českým národem.
Krausův editorial, kde se to hemží slovy jako krádež, rozkrádačka, zlodějina apod. Ostatně časopis má na přebalu titulek Kradu, kradeš, krademe, který odkazuje na stejnojmenný článek uvnitř. Židovská propaganda se nám snaží vsugerovat, že jsme jeden z nejhorších národů, kde je zlodějem každý druhý, ne-li úplně každý. Zrovna od Židů taková kritika ale sedne…
Útok na křesťanské hodnoty. Druhé číslo vyšlo v době Vánoc a Kraus a KRAUS si smlsli na zesměšňování křesťanských motivů. Připravili hned několik stran fotomontáží starých obrazů s křesťanskou tématikou, kde postavy dostaly hlavy současných českých politiků. Z malého Ježíše je malý Babiš, z ukřižovaného Krista Vít Bárta, zmrtvýchvstalý Kristus má hlavu spícího Schwarzenberga a podobně. Někomu to může připadat vtipné, jde ale o programové útoky, o výsměch. “Když už jsme u Ježíška a křesťanských hodnot, o kterých se u nás mluví denně jako o něčem, bez čeho bychom se snad ani nenadechli, trochu js me upravili některé tradiční biblické motivy, aby působily aktuálněji a po našem,” píše Kraus velkohubě v editorialu. Jak po našem? Po českém? Spíše po židovském.
Neskutečně trapný text “Odkud se řídí svět”, ve kterém je Praha vysmívána a stavěna do pozice Popelky ve srovnání s jinými evropskými metropolemi, kde to údajně “žije”. Pěkně děkuji, ale žebrajícího saxofonistu na ulici nepovažuji za měřítko míry kulturnosti města.
Trapné reklamy na zbytečnosti, na luxusní nepotřebnosti, na kýče, na blbosti. Inu, peníze se musí točit…
Nezáživný rozhovor s Tomášem Halíkem, ze kterého byste nepoznali, že je Halík křesťan, protože fráze o lásce, které říká, by zvládl vpodstatě kdokoli. Na fotografiích ale nemůžete přehlédnout sedmiramenný svícen a knihu o Kabale v Halíkově knihovně, stejně jako řeči o Freudovi a o židovském šabatu v textu. Jak příznačné. Není ten Halík spíše skrytý rabín?
Rozhovor se samozřejmě točí v začátcích kolem Hradu a Petra Hájka – jde o jakousi obrannou reakci na Hájkovo nařčení Halíka z falešného kněžství.
Nezáživné čtyři strany rad o tom, co je právě “in” – co bychom měli poslouchat, na co bychom měli jít do kina a co bychom si měli přečíst. Klasika. Moderní masáž a sebepropagace v jednom (abychom byli “in”, musíme číst Viewegha či Putnu).
Rozhovor s Aňou a Lelou Geislerovými. I ony zapadají do konceptu židovského časopisu. Židé si zde vzájemně dělají reklamu – tak to chodí ve všech médiích, ale zde je to jaksi okaté, až to připomíná provokaci.
Rozhovor s Kristinou Colloredo Mansfeldovou. Nic překvapivého. Něco takového se muselo v pravdoláskařském časopise dříve nebo později objevit. Kosmopolitní šlechta, nadávající na Čechy. Přestárlá ženská pózuje jako kdyby jí bylo dvacet, zesměšňuje a uráží český národ a propaguje životní styl rozvodů a nezávazných vztahů.
A pěkně po židovsku pokračujeme dál – není to sice pornografie (tradiční to židovský byznys), ale erotické ty fotky jsou. Téma – jak to u nás šlape? Odpovídají slečny z pražských erotických klubů. Hned za tím text o sexu – takový ten pitomý text, ze kterého se nic nedozvíte, shluk písmenek, prosté plkání, kecy, fráze, jaké najdete na internetu téměř na každém serveru, který se snaží cílit na ženy či naopak na muže. Plkat o sexu nás baví. Ovšem propaganda je umně skrytá i zde. Aspoň v něčem jsou ti trapní zlodějští Češi dobří – v masturbaci. Text odkazuje na vítězství českého z&aac ute;stupce v masturbačním maratónu.
A jedeme dál. Trocha pokrytectví a falešné solidarity – medailonky, velké fotografie a heslovité rozhovory s několika bezdomovci, většinou odchytnutými v jedné pražské bezdomovecké kolonii. Dost trapné v časopise vpodstatě snobském, kde najdete reklamu na dekoraci na parapet ve tvaru ledního medvěda za 3.400 korun, bez které prostě nemůžete být, jestliže chcete být kosmopolitní. Autory časopisu asi vzrušuje ten kontrast mezi chudobou a nuzáctvím bezdomovců a reklamou na luxusní postradatelnosti.
Vůbec podprahová sdělení fotografií v kombinaci s textovým doprovodem se jednoduše vezou na vlně sobeckého liberalismu. Sex – to ano (reklama na úchylné pornografické kazety, svůdné prádelko či vibrátory), děti – problém (fotografie pozitivního těhotenského testu se zvoláním “jejda”). Grafická podoba časopisu je jako pro prostoduché. Velké řádkování, fotografie obyčejných předmětů na bílém pozadí s rádobyvtipnými komentáři, velké citace z textů přes celou stránku a když už autoři neví, co by tam dali – opíšou na jednu stránku název kopce na Novém Zelándu v maorštině (vyjde to vel kými písmeny na sedm řádků) – trochu mi to připomíná, když jsem v desíti letech “vydával” svůj vlastní ilustrovaný časopis…
Zkrátka – nemysli, jen vnímej, koukej se, mazli se s těmi obrázky a přijímej naše podprahová sdělení. Ksicht Krause. Kalhotky. Oprátka. Zamyšlený a unavený Halík. Obstarožní šlechtična. Tabletky. Sexy boty s vysokým podpatkem. Medvěd na parapet. Těhotenský test. Jejda. Porno. Sexy a zběsile. Pražské šlapky. Bezdomovci. Zase Kraus. Kradete. Zlodějiny. Rozkrádačka. Korupce. A tak všelijak, a tak podobně.
Kouzelná je i rubrika Anketa. Většina z odpovídajících jsou veřejně známí Židé, kteří se pohoršují nad tím, jak se v Česku krade. Nesmí chybět ten-co-vůbec-nekrade (rozuměj Karel Janeček) a pravdoláskařský bůžek Jan Švejnar. Mezi elitu se vyšvihnul i Jaroslav “Kmotr” Kmenta. A pakliže se divíte, proč je tam trojice neznámých jmen mladých lidí, pak vám to dojde, když se dozvíte, že to jsou autoři Indexu zadávání veřejných zakázek, podle kterého časopis The Economist označil Českou republiku za “hnijící partitokracii” a “rozkradený stát” – článek, nad kterým pravdoláskaři dosahují ; vyvrcholení, protože to přeci napsali v cizině a ještě to dokazuje, že je naše země prolezlá korupcí, jak oni už dlouho do omrzení opakují. Proto ani v KRAUSovi nesmí chybět text, která by odkazem na pomlouvačný článek z The Economistu nezačínal.
Takový je zkrátka časopis KRAUS.
Časopis plný židovské nenávisti, pravdoláskařské propagandy, výsměchu a urážek.
Mediální tlukot bubnů ohlašujících revoluci: My vám ukážeme, jak se má správně vládnout, kdo má sedět na Hradě a co si máte myslet…
Znechuceně ho vyhazuji do koše.
Tam totiž patří. Nikam jinam.

Krátký URL: http://media.memy.cz/?p=6525

Autor v Úno 15 2012. Soubor pod Home, Politika. Můžete sledovat všechny odezvy na tento vstup pomocí RSS 2.0. Komentáře a ping jsou v současné době uzavřeny.
pridej.cz

Komentáře jsou uzavřeny