|

Tabu chemických zbraní

Proč svět zakázal chemické zbraně, když nejsou smrtelnější než běžné?

Nemusíte je ucítit, nemají totiž žádný specifický pach. Že je ve vzduchu něco jedovaté, zjistíte, až když vás chytnou první křeče. Následuje malátnost, problémy s viděním, v nejhorším případě zástava dechu a smrt.

Tak popisují projevy otravy sarinem. Právě tento plyn byl údajně použit během srpnového útoku na předměstí Damašku.

Patří mezi chemické zbraně, které pro svou relativně lehkou výrobu mnozí nazývají „jadernými zbraněmi chudých“.

 

Hitler si netroufl

Když začala druhá světová válka, mnozí se děsili, že celé regiony Evropy se po ní mohou stát neobydlených. Pamatovali si používání chemických zbraní z první světové války. A pokrok od té doby šel dopředu.

Například v listopadu 1939 napsala agentura AP zprávu o nové americké zbrani – chemickém tanku.

„Chemický tank má takovou sílu, že pokud vystřelí velmi silně koncentrovaný smrtící plyn, projde i vojenskou maskou,“ psalo se v dobové zprávě.

Přesto, jaká nepředstavitelná zvěrstva se děly v druhé světové válce, na bojištích (pokud nepočítáme Japonce v Číně) se chemické zbraně nepoužili.

Od té doby se o nich mluví jako o zbraních, které si netroufl nasadit ani Adolf Hitler.

 

Samozřejmě, nacisté se jim nebránili z nějakých morálních pohnutek či mezinárodních konvencí. Spíše se báli stejného odvetného útoku ze strany Spojenců. I Winston Churchill zvažoval použití těchto zbraní.

Jedním z důvodů německé zdrženlivosti (často se uvádí, že chemický útok mohl zvrátit vylodění v Normandii) mohlo být i to, že samotný Adolf Hitler přežil v první světové válce útok yperitem, který ho dočasně oslepil.

Právě po druhé světové válce se vytvořilo tabu na používání chemických zbraní. Od těch dob se útoky dějí skutečně výjimečně.

 

I během inspektory zatím nepotvrzeného chemického útoku na předměstí syrského Damašku se mnozí začali ptát, v čem jsou chemické zbraně jiné. Proč smrt statisíce lidí konvenčními zbraněmi není důvodem pro zásah Západu, ale smrt stovek lidí po útoku sarinem už ano?

Jeden z důvodů jsou mezinárodní dohody. „Chemické zbraně jsou zahrnuty pod zbraněmi hromadného ničení, jako jsou i biologické či jaderné zbraně. Drtivá většina států se zavázala tyto zbraně nepoužívat. Proto zcela chápu, že to okamžitě vyvolá rozruch mezi politiky. I když je třeba dodat, že Sýrie to

nepodepsala „řekl  Lubomír Šmehlík, který byl členem československé protichemické jednotky v první válce v Perském zálivu.

Jejich úkolem bylo chránit armádu Saúdské Arábie před iráckým chemickým útokem, ke kterému nakonec nedošlo.

 

Matka chemických válek

Chemické zbraně zakázali ještě dříve, než je ve velkém vůbec použili. V roce 1899 podepsaly země Haagskou konvenci, která zakazovala projektily s obsahem škodlivých plynů.

Nezabránilo to však Němcům, aby v roce 1915 nespustili útok chlorem na Francouze v bitvě u Ypres. Stejně odpověděli i Britové a Francouzi. Do konce války při chemických útocích fosgenem, yperitem a jinými látkami zahynulo 90 tisíc vojáků.

Toto číslo je jen zlomkem obětí války a nenarostly i díky relativní úspěšné obraně plynovými maskami, které měli vojáci u sebe.

 

“Když někdo vykřikl plyn, každý ve Francii si nasadil masku. Panika z plynu byla častější než panika z bombardování, „napsal americký spisovatel Hervey Allen v roce 1934. I proto někteří nazývají první světovou válku „matkou všech chemických válek“.

Zděšeni z útrap v zákopech schválily státy v roce 1925 ženevskou konvencí, která zakazovala používání chemických látek v boji. Později v roce 1993 podepsaly téměř všechny země světa Úmluvu o chemických zbraních, která je zakazovala i vyvíjet a šířit.

 

Pouze sedm zemí se dosud nepřidalo: Egypt , Izrael, Barma, Severní Korea, Angola, Jižní Súdán a Sýrie. Sýrie se však v 60. letech přidala ke starší Ženevské konvenci.

Chemické zbraně se od první světové války přes zákaz několikrát použili. Nikdy však vůči tomu nereagoval Západ vojenským zásahem. Během druhé světové války se chemické útoky Japonců vůči Číňanům děly mimo zájem Evropy.

Chemické zbraně podle některých použili také Američané, když ve Vietnamu použili herbicidní látku, známou jako agent Orange. Američané s její pomocí chtěli odlesnit území, aby se jim lépe bojovalo s partyzány. Látka způsobila vážné až smrtelné zranění množství Vietnamců, vláda hovoří až o půl

milionu obětí, což Američané odmítají.

Když použil chemické zbraně v 80. letech ve válce s Íránem irácký diktátor Saddám Husajn, Západ se zmohl jen na slabé odsouzení v OSN.

Magazín Foreign Policy před pár dny napsal, že Američané tehdy spolupracovali s Irákem, i když věděli, že Saddám pravděpodobně použije Sarin. Tehdy však byl větším nepřítelem amerických zájmů Írán.

 

Neracionální tabu?

Mnozí říkají, že tabu ohledně chemických zbraní není racionální. Chemické zbraně nejsou smrtelnější než bomby či granáty. Podle jedné americké studie by 300 kilogramů Sarinu zabilo ve Washingtonu 60 až 100 lidí.

Přesto, že zásah Sarinem vypadá hrůzostrašně – zasažení mají skleněný pohled a pěnu kolem úst – nedá se říci, že by při něm člověk trpěl víc, než když ho trefí bomba.

„Argument proti chemickým zbraním není ten, že jsou smrtelnější než běžné dělostřelectvo, ale že nahánějí víc hrůzy a méně rozlišují, kdo je voják a kdo civilista,“ píše Bloomberg.

Obhájci jejich zákazu také argumentují tím, že je jen dobře, když se některé zbraně postaví mimo válečné prostředky.

„Pokud necháme, aby se zrušil zákaz chemických zbraní, bylo by to krok zpět v jakékoli snaze v budoucnu dát válkám pravidla,“ napsal Max Fischer ve Washington Post .

Pak by se mohlo začít diskutovat, proč nepovolit i některé biologické zbraně. Vždyť takových 30 kilogramů antraxu by už ve Washingtonu zabilo 30 – až 100 tisíc lidí.

Krátký URL: http://media.memy.cz/?p=7237

Autor v Zář 29 2013. Soubor pod Home, Názory. Můžete sledovat všechny odezvy na tento vstup pomocí RSS 2.0. Komentáře a ping jsou v současné době uzavřeny.
pridej.cz

Komentáře jsou uzavřeny