|

Kunduz, horor v přímém přenosu

Hororové svědectví ošetřovatele z vybombardované nemocnice v Kunduz: „Pacienti hořely přímo v postelích“

Kunduz – Slovy se ta hrůza ani nedá popsat, řekl zdravotník Lékařů bez hranic Lajos Zoltan Jecs po útoku na traumacentrum v afghánském Kundúz. Byl právě v nemocnici, když ji v sobotu brzo ráno zasáhla série vzdušného bombardování.
„Bylo to příšerné. Spal jsem v bezpečnostním pokoji v nemocnici. Kolem druhé ráno mě vzbudil zvuk nedaleké silné exploze. Nejdřív jsem nevěděl o co jde. V uplynulých týdnech jsme slyšeli bombardování a výbuchy, vždy to ale bylo někde daleko. Tentokrát to bylo jiné – bylo to blízko a velmi nahlas, “ popsal zlomeným hlasem Lajos Zoltan Jecs z organizace Lékaři bez hranic svůj zážitek.

Ustrnul jsem v šoku

„Nejdříve jsme byli zmateni, všude byl zvířený prach. Bombardování pokračovalo, zatímco jsme se snažili zjistit, co se vlastně děje, „uvedl zdravotník, který po téměř půlhodině slyšel, jak ho někdo volá. Byl to jeden z kolegů v pohotovosti. Byl celý od krve a měl poraněnou ruku. „V té chvíli můj mozek zkrátka nedokázal pochopit, co se vlastně stalo. Na vteřinu jsem úplně ustrnul v šoku, “ dodal Jecs.

V bezpečnostní místnosti se nacházela omezená zásoba základního zdravotnického materiálu, nebyl tam však žádný morfin, aby mohl Jecs kolegovi ulevit od bolesti. „Dělali jsme co bylo v našich silách. Netuším přesně, jak dlouho to trvalo, řekl bych že tak půl hodiny na to nás přestali bombardovat. Vyšel jsem ven s naším projektovým koordinátorem, abychom se podívali, co se vlastně stalo,“ vzpomíná zdravotník.

Nemocnice byla poničena a hořela. „Nedokážu popsat, co jsem cítil – byl to prostě další šok. Vydali jsme se hledat přeživší. Pár lidí už se dokázalo dostat do bezpečných místností. Ranění se začaly objevovat jeden po druhém. Bylo mezi nimi několik našich kolegů, pacienti, i jejich ošetřovatelé.“ Když vešli do hořících budov, čekal na ně hororový pohled. Na jednotce intenzivní péče prý hořelo šest pacientů přímo na postelích.

Kancelář plná kričících raněných

„Hledali jsme další zaměstnance, kteří měli být na sále. Bylo to strašné. Na operačním stole ležel uprostřed trosek mrtvý pacient. Personál jsme ale nemohli najít. Naštěstí jsme později zjistili, že kolegové utekli včas z operačního sálu a našli si bezpečné místo, „ doplnil Jecs a vysvětlil, že lůžkové oddělení bomby nezasáhly, a všichni byli v pořádku. Když ale doběhli zpátky do kanceláře, byla plná křičících raněných. „Bylo to děsivé. V kanceláři jsme museli zorganizovat plán managementu hromadného neštěstí. Zjišťovali jsme, kteří lékaři přežili a mohou pomoci. Jednoho z našich doktorů jsme museli ihned operovat. Zemřel bohužel přímo na stole v kanceláři. Dělali jsme co jsme mohli, ale nestačilo to,“ přiznal Jecs.

Zdravotníci byli bezmocnými svědky, jak jejich kolegové umírají. Mnoho členů personálu přežilo, takže mohli pomáhat lidem se zraněními. „Spoustě raněných jsme ale pomoci nemohli. Najednou bylo všechno jasné. Prostě jsme ošetřili ty, kteří to potřebovali a žádné jiná rozhodnutí jsme nedělali,“ popsal chvíle zmatku a strachu.

​I dospělí muži nezvladatelně plakali

„Někteří moji kolegové byli příliš šokováni, jen plakali a plakali. Snažil jsem se některé povzbudit, aby mohli pomáhat. Pokoušel jsem se jim dát pracovní úkol, jako něco, na co by mohli soustředit svou pozornost a jejich myšlenky se nezabývaly vší tou hrůzou okolo. Někteří byli však v takovém stavu, že nemohli nic dělat a jen plakali. Je hrozné vidět dospělé muže, vlastní přátele, jak nezvladatelně pláčou.“ řekl Jecs.

Lajos Zoltan Jecs na místě pracoval již od května a zažil mnoho těžkých zdravotnických situací. Je ale něco úplně jiného, ​​když najednou máte ošetřovat své kolegy, přátele. Byli to lidé, kteří zde celé měsíce tvrdě pracovali a v posledních týdnech non-stop. „Neodcházeli domů a nevídali se s rodinami. Pouze pracovali v nemocnici, aby pomáhali lidem a teď jsou mrtví. Jsou to moji přátelé, blízcí přátelé. Slovy tu hrůzu nejde vyjádřit,“ popsal své osobní pocity. „Od rána se trápím tím, že to, co se stalo, je naprosto nepřijatelné. Jak se to mohlo stát? Jaký z toho byl prospěch? Zničit nemocnici a tolik životů pro nic. Nenacházím pro to slova.“

Kunduz Lékaři bez hranic

Mluvčí afghánského ministerstva vnitra Sádik Sidikkí uvedl, že v době útoku se v nemocnici ukrývalo deset až 15 teroristů. „Všichni teroristé byli zabiti, ale ztratili jsme i doktory,“ řekl AP mluvčí. Jaký útok objekt poškodil ale neuvedl. Jen dodal, že 80 pracovníků nemocnice, včetně 15 cizinců, bylo odvedeno do bezpečí.
Podle lékařů bez hranic se však v objektu v době bombardování žádní povstalci nenacházely. K opakovaným náletům na nemocnici MSF v průběhu zhruba jedné hodiny došlo v době, kdy v Kunduz probíhaly boje mezi militantními jednotkami z Talibanu a afghánskými bezpečnostními složkami, podporovanými mezinárodními silami pod vedením USA.

Ředitel české pobočky MSF (Lékařů bez hranic) Pavel Gruber v ČT 24 uvedl, že „pokud by americké a afghánské bezpečnostní síly říkaly, že mohou vybombardovat funkční nemocnici, ve které je 180 lidí, jen proto, že si myslí, že jsou tam Talibanci, tak je to úplně příšerné,“
Možnost že by v nemocnici byli ozbrojení útočníci vyloučil.
„V Kunduzu, stejně jako v každém jiném projektu Lékařů bez hranic, platí přísný zákaz vstupu se zbraní. I v afghánské kultuře, kde je nošení zbraně relativně běžná věc. Každý, kdo do areálu nemocnice vstupuje, musí zbraně odevzdat na vrátnici,“ řekl Gruber.

Mezinárodní organizace Lékaři bez hranic pomáhá ve zhruba sedmdesáti zemích po celém světě. V současnosti se věnuje také péči o nemocné uprchlíky, kteří směřují do Evropy. Působí v Chorvatsku, Srbsku, Itálii, Řecku, Maďarsku a také na dvou lodích ve Středozemním moři.

 

Krátký URL: http://media.memy.cz/?p=7452

Autor v Říj 6 2015. Soubor pod Home, Zpravodajství. Můžete sledovat všechny odezvy na tento vstup pomocí RSS 2.0. Komentáře a ping jsou v současné době uzavřeny.
pridej.cz

Komentáře jsou uzavřeny